První dáma českého soulu, ostravská rodačka, skvělá zpěvačka a pianistka Marie Rottrová je významnou osobností české kultury. Je známa, díky svým všestranným schopnostem, originalitě a profesionálnímu přístupu ke každému uměleckému výkonu. V České Lípě vystoupila se svým dlouholetým kolegou Petrem Němcem.

Vy jste uvedla, že vám velmi vadí nespravedlnost. Myslíte, že to může být důvod, proč jste se chtěla stát soudkyní?

Určitě. Je pravda, že děti jsou trochu naivní a mají nadnesené představy o životě. Kupříkladu že spravedlnost existuje. Když člověk zestárne, zjistí, že je to spíš takové honění za ideály.
Ale právní systém je fajn a myslím, že bych se tam cítila dobře.

Když jste se začala věnovat zpěvu a vystupování, tak jste se dlouhá léta bránila možnosti přestěhovat se do Prahy. Přitom většina umělců směřuje kvůli kariéře právě tam. Co vás osobně k tomu vedlo?

Já jsem měla tenkrát v Ostravě fantastické zázemí. Měla jsem tam skvělou kapelu, v ostravském rozhlase jsem nahrávala spoustu písniček, ostravská televize mi také dala úžasnou příležitost. Jednak se odtamtud vysílaly skvělé pořady, často i hudební, a také mi dali možnost mít svůj vlastní pořad „Divadélko pod věží“. Takže já jsem měla v Ostravě naprosto skvělé zázemí. Navíc jsem tam měla rodinu, svoji lásku. Všechno, co si člověk může přát, jsem měla v Ostravě, takže mě nic nenutilo stěhovat se do Prahy.

Vedla jste pořad Divadélko pod věží, kam jste si zvala hosty nejen z kultury. Na které z těchto setkání nejraději vzpomínáte?

To je těžké, je jich strašně moc. Nemohla bych si vybrat jen jedno. Ale když to šlo, tak jsem si se všemi ráda zazpívala. Dokonce mi jednou slovenský herec Jozef Kroner přinesl písničku s tím, že si ji můžeme zazpívat spolu. Byla to moravská lidová písnička, kterou jsem do té doby nikdy neslyšela, a to jsem z Moravy. Potom jsem dostávala spoustu různých dopisů, ve kterých mě lidé žádali o slova k té písničce, protože se jim moc líbila.

Spousta českých hereček a zpěvaček je přirovnávána k jejich zahraničním kolegyním. Například vám se říkalo česká Aretha Franklin. Kterou zahraniční zpěvačku byste chtěla, aby přirovnávali k vám?

(smích) To se nemůže nikdy stát, je to taková otázka coby kdyby. Je ale pravda, že když jsem začínala zpívat se skupinou Majestic, tak jsem dělala hodně soulových písniček právě i od Arethy Franklin. To mě tehdy těšilo, když mě k ní přirovnávali. Ale teď už zpívám jinak, zpívám jiné písničky, teď už hlavně české. Takže teď už jsem originální a k nikomu by mě už nikdo nepřirovnal.

Vy jste se vždy oblékala elegantně a byla za dámu. Dokonce jste zmínila, že jste ve dvaceti nosila klobouky. Přitom je pro tento věk typické určité rebelství a nevázanost, zatímco vy jste byla sofistikovaná. Dostihlo vás to rebelství někdy? Měla jste rebelskou fázi?

Určitě. Bylo to zkraje, když jsme zpívali s Petrem Němcem. S ním jsme opravdu řádili a měli jsme rebelské kostýmy. Já jsem nosila tehdy velmi populární bederní kalhoty, které byly úzké a dole měly volány, byly květované s jemnými růžovými a žlutými kvítky a k tomu poměrně krátký vršek, takže jsem měla celé břicho odhalené. Můj kolega zase zpíval v takovém kožíšku, pod kterým neměl nic, takže toho rebelství v nás tehdy bylo dost. Dost to tehdy v sedmdesátých letech korespondovalo s tou módou hippies.

V jednom z rozhovorů jste uvedla, že je důležité, aby se žena hezky oblékala, nejen proto, že reprezentuje sebe a svoji rodinu, ale také proto, že jí samotné to zvedá sebevědomí. Proto by mě zajímalo, jaký kousek vašeho šatníku vám zaručeně zvedne sebevědomí?

Mám toho ve svém šatníku dost. Nejoblíbenější a nejlepší jsou drahé kousky, které nosím roky. Naštěstí mám pořád téměř stejnou váhu, takže si můžu dovolit vzít kousky, které jsem nosila třeba i před deseti lety. Ale nikdy to nejsou laciné kousky. Když jsem si koupila něco, protože to bylo levné nebo to byla móda, tak jsem to brzy vyhodila. Moje oblíbené kousky jsou kabáty, blůzy, pár pěkných šatů. Všechno je to kvalita prověřená léty. I když to byly drahé kusy, tak to rozhodně nebyly vyhozené peníze, doporučuji všem, je mnohem lepší jeden kousek místo deseti, ale musí být kvalitní.