ROZHOVOR S JANEM VANČUROU

Na vodním hradě Lipý vystoupila v letošním srpnu kapela Plavci, známá napříč generacemi. Její proslulý zpěvák Jan Vančura mi byl ochotný před vystoupením poskytnout rozhovor.

 

Jakou vlastnost byste byl rád, aby si s vámi lidé spojovali?

Rád bych, aby lidé říkali, že jsem veselý a empatický.

 

Udělal vám někdo v nedávné době něčím radost?

Před pár měsíci můj syn tím, že odmaturoval na gymnáziu s výbornými výsledky a dostal se na vysokou školu. To jsem měl za něj velkou radost a byl jsem na něj velmi hrdý. V bližší době mi pak udělalo radost to, že už konečně můžeme zase vystupovat a že na nás lidé chodí v poměrně velkých počtech.

 

Čemu se věnujete nebo co děláte, když si chcete vyčistit hlavu?

Pozoruji hezké holky (směje se).

 

Jaký Guinessův rekord byste rád překonal?

V naší kapele jsem vzal na sebe úlohu zpěvačky, protože jsem dokázal dost dobře zazpívat i výš položené části. A možná to bude znít komicky, ale rád bych se do knihy rekordů zapsal tím, že jsem dokázal vyzpívat nějakou velmi vysokou tóninu.

 

Je nějaké místo, které byste rád navštívil, ale ještě jste k tomu neměl příležitost?

Za padesát pět let, co se věnuji hudbě jsem vystupoval ve více než padesáti zemích světa, takže to není ani tolik o tom, kam bych se rád podíval poprvé, ale kam bych se rád vrátil. Člověk za svůj život samozřejmě nemůže vidět všechno, ale kdybych si měl přeci jen vybrat, rád bych navštívil skutečnou panenskou přírodu. Nějaké místo, kam ještě žádný člověk nevkročil.

 

Kdybyste měl nějaký moment svého života prožít znovu, jaký byste si vybral?

Krásných momentů bylo hodně, ale i tak bych si bez váhání vybral narození každého ze svých synů.

 

Co je pro vás horší, neúspěch nebo promarněná příležitost?

Promarněná příležitost. Neúspěch lze napravit, někdy i právě tou využitou příležitostí. Na druhou stranu, když nějakou příležitost promarníte, už to nejde vrátit zpět a ona nevyužitá příležitost může vést k neúspěchu.

 

Potkala vás někdy v životě situace, kdy jste nechtěl přiznat, že jste muzikant?

Já už se na scéně pohybuji dost dlouho a s kapelou jsme se stali známí docela brzo, takže jsem úplně neměl možnost zalhat a tvrdit, že se živím něčím jiným. Občas se mi ale stává, že za mnou někdo přijde a chce vědět, jestli jsem to já nebo ne. To jim pak rád říkám že ne, že jsem Vančurovi jenom podobný. Nestává se to moc často, ale je to pro mě taková nevinná legrace.

 

 

Autor: Karen Doležalová

ROZHOVOR S JANEM VANČUROU
Menu